|
Hra
Aug 18, 2016 18:39:36 GMT
Post by Chris Payne on Aug 18, 2016 18:39:36 GMT
Samozřejmě, že jsem byl unavený, ale to se už tak nějak dalo očekávat. Operace, navíc jsem pořád vstřebával časový posun... Alespoň že úplněk je ještě daleko. Nedokázal jsem si představit, jaké mučení by to bylo, kdybych věděl, že se mám za týden proměnit. Nebo i dřív. Ale to byl účel - jet sem v době, kdy nehrozí nebezpečí proměny. Jen si představte, že bych se zničehonic proměnil na operačním sále. Kdo by asi byl víc vyděšený - vlk nebo ti doktoři. Znepokojivá představa, nad kterou jsem se v duchu oklepal. "Docela ano," přiznal jsem a ustoupil jí, aby mohla slézt dolů. "Dobře," potěšeně jsem se na ni usmál a nechal se odvést do ložnice. Představa manželské postele byla mnohem lepší, když jsme tam šli jako pár. Rozhodně už to nebylo tak rozpačité a divné pro jistou část uvnitř mě. Teď už jsem si klidně mohl lehnout a přitulit si ji k sobě, políbit ji na dobrou noc a hladit ji po vlasech, dokud neusneme. A přesně to jsem udělal. Nejdřív jsem si sice nepřipouštěl, že jsem tak unavený, ale jakmile jsem si lehl a zavřel oči, byl jsem do pár minut tuhý.
Ráno jsem spokojeně chrupkal a nezdálo se, že bych se chystal probudit jako první. Vlasy jsem měl roztomile rozcuchané, obličej trochu pomuchlaný a končetiny různorodě rozhozené.
|
|
|
Hra
Aug 18, 2016 19:20:25 GMT
Post by Jammie Scarlet Rey on Aug 18, 2016 19:20:25 GMT
Propletla jsem si prsty s těmi jeho a odvedla jsem si ho do postele. Musela jsem se prevlect do pyžama, abych se tady dal nepromenadovala ve spodním prádle. Vlastně jsem nad tím ani nepřemýšlela a prostě jsem se před ním normálně prevlekla. Takže je dost možné, že mě viděl víc odhalenou, než by bylo vhodné.. Ale mě to nevadilo, prevlekla jsem se, vlasy si spletla do jednoho copu a lehla si za ním. On si mě k sobě přitulil, políbil mě na dobrou noc a potom mě ještě hladil.. Bylo mi v ten moment krásně. Ještě jsem mu popřála dobrou noc, chytla si jeho ruku, jako kdybych se chtěla ujistit, že je tady semnou. A potom? Usnula jsem.. v klidu, s pocitem bezpečí a bez nočních mur. A takhle jsem spala celou noc. Po dlouhé době bez jediné noční můry. Přitulená k osobě kterou miluji.
Ráno jsem se vzbudila jako první. Chris ještě spal, celý roztomilý, rozcuchany a.. Nebudu vám lhát, celých dvacet minut jsem ho jenom pozorovala.. Nemohla jsem se pohledu na nej nabazit. Nakonec jsem se po chvíli zvedla, můj mocovy měchýř začínal být až moc plný. Odskocila jsem si teda a během té chvilky mě něco napadlo.. Umyla jsem si ruce a pak i rovnou zuby. Rozpustila jsem si vlasy, trošku si je pocuchala, aby vypadali líp a vydala jsem se za ním. Posadila jsem se k němu na postel a jemně jsem ho pohladila po tváři. Naklonila jsem se k němu a dala jsem mu letmou pusu. "Dobré ráno, miláčku.." Zašeptám. "Co kdybychom si někam zašli na snídani.. Projdeme se po městě, dáme si kafe a něco dobrého k jídlu.." Zabroukám vesele a skoro za každým slovem ho líbnula na tvář a postupně níže na krk.
|
|
|
Hra
Aug 18, 2016 19:34:12 GMT
Post by Chris Payne on Aug 18, 2016 19:34:12 GMT
Jen jsem cosi zamumlal, když se postel trochu prohnula a zavrtěla. Nebo jsem se vrtěl já? Najednou ale byl pryč zdroj tepla a objekt, který jsem celou noc objímal, to mě trochu zmátlo, ale otočil jsem se na druhý bok a probudil se až po chvilce. Posadil jsem se a zmateně koukal kolem. Ne, nedocházelo mi, že jsem x kilometrů od svého domova v Shadowhillu. A že je tu se mnou Jammie, která se právě vrátila z koupelny a dala mi pusu. Připadalo mi, že jí přece musím připadat nechutný, ani zuby jsem neměl vyčištěné, určitě mi smrdělo z pusy jak psovi. "Dobré ráno, Světluško," usmál jsem se na ni a horlivě začal přikyvovat na její návrhy. "To zní dobře," zabroukal jsem a přivřel oči nad jejími polibky. Bylo tak fajn vědět, že se nemusím bát se jí dotknout, aby to jí, mně nebo někomu dalšímu nepřipadalo divné. "S tebou půjdu kamkoliv," dodal jsem ještě, než jsem vystřelil z postele na záchod. Chtělo se mi neskutečně moc - znáte to, celou noc nejdete, ale ani nepijete a přesto se vám ráno šíleně chce. Když jsem tedy konečně vykonal potřebu, opláchl jsem si obličej a hodil rychlou sprchu. Uvolnil jsem koupelnu Jammie, pokud se chtěla taky osprchovat, a šel se obléct. Obvazy jsem si pochopitelně opět nasadil, ale stehy se už skoro úplně vstřebaly. Výhoda být vlkodlakem. Po všech potřebných ranních procedurách jsme byli konečně nachystaní vyrazit ven na snídani. Našel jsem nám pár fajn míst, kde bychom se měli domluvit v pohodě i anglicky a kde se snad dobře nasnídáme, a zbývalo už jen vyrazit a ta místa zhodnotit. První bylo jakési thajské bistro s ranním menu hned o ulici dál, další mexické posezení a poslední typický McDonald. Beztak nakonec skončíme v něm. Nijak mi na tom ale nezáleželo, když jsem byl s Jammie.
|
|
|
Hra
Aug 18, 2016 20:17:13 GMT
Post by Jammie Scarlet Rey on Aug 18, 2016 20:17:13 GMT
Se spokojeným úsměvem jsem si potom na chvíli lehla na postel a z nočního stolku si vzala telefon, na kterém mě čekalo pár vystrašených zpráv od mámy a Málindy, že jsem se dlouho (přesně asi tak 14 hodin) neozvala. Naťukala jsem, že jsem v pořádku a nic mi není a ke zprávě pro Mal jsem ještě přidala zmínku o tom, že jsem šťastnější než kdy dřív, nebo tak něco. Možná to mohlo být matoucí, ale já jsem prostě musela všechny tyhle emoce nějak.. Filtrovat.. Nakonec Chris vyšel ze sprchy docela rychle, takže jsem mohla jít taky a nemusela jsem nijak dlouho čekat. Normálně bych se k němu během té sprchy asi i připojila, ale nechtěla jsem ho dostat do nepříjemné situace a tak jsem čekala až dokud nevyjde. Rychle jsem se osprchovala, vlasy jsem si svázala do drdolu a po stranách si sepnula přečnívající vlasy a ofinu, takže mě snad poprvé mohl Chris vidět s normálně, jakž takž upraveně vypadajícími vlasy (i tak mi pár pramenů uteklo, takže to vypadalo stejně ležérně, jako vždycky). Oblékla jsem si čisté spodní, prádlo, bílé šaty, přes rameno jsem si přehodila kabelku a společně s Chrisem jsme vyrazili do ulic. Automaticky jsem ho chytla za ruku, jako kdybych všem kolem chtěla ukázat, že je jenom můj.. Thajská restaurace zněla dobře, ale né zrovna na snídaně.. To stejné to mexiko.. No, nakonec jsme skončili v McDonaldu. Já jsem si dala klasicky míchaná vajíčka, nebo něco na ten způsob, s předponou Mc a k tomu jsem si objednala kávu. Nakonec jsme si sedli dovnitř, venku moc hlučely auta.. V klidu jsme se nasnídali, povídali jsme si, vlastně asi o úplných kravinách.. Ale bylo mi s ním fajn. Navíc, bylo fajn mu moct prostě dát pusu, bez toho, aniž bych se musela strachovat, jestli potom ještě budeme kámoši.. Chris byl pro mě mnohem více než kámoš. Ale zároveň mi přišlo, že je mým nejlepším přítelem. Asi jsme v tom McDonaldu strávili více času, než bylo zdrávo. Ale neměli jsme kam spěchat, měli jsme celý den pro sebe a nic nás nehonilo, takže jsme si jenom mohli užívat přítomnosti toho druhého. "Tak co? Chceš jít na hotel? Nebo se někam půjdeme ještě projít? Nebolí tě ty jizvy?" Nedivila bych se, kdyby ho ten můj starostlivý výraz, co jsem zase měla na tváři, začínal pěkně štvát.. Jenomže, já o něj opravdu měla starost. Stáli jsme teď na ulici a zbývalo jenom rozhodnout, jestli se vrátíme a nebo ne. Prý tady někde mají nějaký pěkný park s tržnicí. Sice se tam musí dojít pár pochybnými uličkami, ale i tak.. Prý to stojí za to..
|
|
|
Hra
Aug 18, 2016 20:36:17 GMT
Post by Chris Payne on Aug 18, 2016 20:36:17 GMT
Snídaně byla úžasná. Nešlo sice tak úplně o jídlo, to bylo snad jasné, ale i to se dalo. Káva byla samozřejmost a k tomu jsem si dal nějaký zapečený toust či co, prostě cokoliv, co tam nabízeli k snídani. Radši jsem ani nemyslel na to, co za příšernosti to asi tak obsahuje, a snědl to. Mezitím jsme si s Jammie povídali, samá lehká a veselá témata, zasmáli jsme se a ačkoliv vlastně o vůbec nic nešlo, bylo to fajn. Moc fajn. Žádné rozebírání vážných témat, žádné noční můry, proměny, alter-ega. Prostě pohoda. Ani jsem si nevzpomněl, kdy naposledy na mě "zaútočil" Iluzionista. To byla další z pozitivních věcí - nechával mě být, zatímco jsem byl s Jammie. Mohl jsem tak být naprosto uvolněný a v klidu, nemusel jsem se bát, kdy na mě zase vybafne s nějakou hnusnou poznámkou. "V klidu, Světluško, něco vydržím," zakřenil jsem se na ni. "Můžeme se vrátit malou oklikou, trochu se projít," navrhl jsem s úsměvem a ještě ji ujistil, že mě ty jizvy vůbec nebolí. A taky že ne. Ani trošku. Spíš mi připadalo, že už se dávno vstřebaly a zmizely. Pokud tedy Jammie souhlasila, zaplatil jsem za nás oba, vzal ji za ruku a vyšli jsme ven. "Ty šaty ti opravdu sluší," šeptl jsem jí do ucha, jak jsme tak šli po jedné z ulic a dal jí pusu na tvář. "Záříš přesně jako světluška," zaculil jsem se a trošku jí stiskl dlaň, kterou jsem držel a měl s ní propletené prsty. Pořád jsem tomu nemohl uvěřit, bylo to jako dokonalý sen. Jsme spolu, ví, jak moc ji mám rád, a má mě taky tak ráda. Zasněně jsem se usmíval a vyrušilo mě až jakési zakňučení v jedné z kartonových krabic, které se válely po straně ulice. Byly povětšinou dost špinavé, potrhané a hnusné. Ale jedna sebou cukala a ozývalo se z ní tlumené nárazy a kňučení. Zatahal jsem Jammie za ruku, abychom to šli prozkoumat. Ano, najednou jsem se cítil jako velký zachránce čehokoliv, co ta krabice ukrývala. Stačilo už jen najít tu správnou, což se nám po chvilce podařilo. Otevřel jsem ji a vykouklo na nás bílé štěně huskyho s dvoubarvnýma očima. Šťastně zaštěkalo a olízlo mi tvář. "Dívej," vydechl jsem překvapeně a v téměř až nábožné úctě jsem držel štěně mezi námi. "Že si ho necháme?" podíval jsem se na Jammie přesně jako malé dítě, které žadoní u svého rodiče, aby si mohlo nechat koťátko, které se zatoulalo. "Jak mohl někdo vyhodit tak krásného tvorečka? No jak?" posteskl jsem si a litostivě se na pejska zadíval.
|
|
|
Hra
Aug 18, 2016 21:05:45 GMT
Post by Jammie Scarlet Rey on Aug 18, 2016 21:05:45 GMT
Na noční můry, ať moje a nebo ty jeho, které mu způsoboval Iluzionista, Spiridion, nebo kdo že to vlastně byl, na přeměny, na neplodnost, na strach, který mám z toho, že se mu něco během té operace stane.. Na nic z toho jsem během toho rána ani nepomyslela. Bylo mi s ním krásně. "No dobře, já jenom.. Uh. Už mlčím.." Usměji se na něj a spokojeně se usměji, když řekne, že se můžeme ještě projít. "Tak fajn.." Vesele zašvitořím, tak jak to umím jenom já. Když zaplatí za nás za oba, poděkuji mu a ještě prohodím něco o tom, že mu buď udělám, nebo zaplatím večeři já. Potom ho chytnu za packu a společně vyjdeme do ulic. Když mi řekne, že mi to sluší, tak se začervenám a na tváři se mi objeví letmý úsměv. "Děkuji.." Špitnu a ukradnu si od něj kraťounký polibek. Jsou to malé věci, ale i tohle mi prostě neskutečně zvedlo náladu. Chtěla jsem se mu líbit.. Nepotřebovala jsem, abych se líbila komukoliv jinému, než jemu. Asi jsem přemýšlela o nějakých ptákovinách, protože jsem to kňučení prvně nezaslechla. Nebo jsem spíš tak nějak moc neposlouchala a jenom vnímala letmé doteky, jak se třeba naše spojené ruce dotýkaly a sem tam se dotkly i mého stehna, jak jsem ho jemně hladila palcem po ruce a.. Chris potom začal prohrabovat těmi krabicemi. Koukala jsem na něj, jako kdybych spadla asi odněkud z jahody, ale jakmile jsem uslyšela to kňučení, rovnou jsem se do těch krabic taky vrhla, abych to nebohé zvířátko zachránila. Nakonec Chris tu správnou krabici našel a vykoukl z ní nádherný pejsek a olízl Chrisovi tvář. Byla to ta nejvíc rozkošná věc na světě.. Chris ho zvednul a navrhl, abychom si ho nechali. Vzala jsem si štěně do náruče a ono se nejdříve chvíli vrtělo, potom jako kdyby se uvelebilo a skoro bych až řekla přitulilo.. Jak bychom ho tady mohli nechat? "Ale.." Pořád ve mě bylo trošku pochybností.. "Co když někde má pána? Neměli bychom alespoň vytisknout nějaké letáčky? Jestli ho někdo nehledá?" Z mého hlasu muselo být jasné, e nic z toho co říkám mi moc nejde přes pusu, protože jsem se u toho kroutila jak žížala. Chtěla jsem si toho pejsánka nechat.. Byl tak rozkošný. Podrbala jsem ho za uchem a na chvíli jsem ho položila na zem. On se začal tetelit kolem našich noh, až nakonec zalehl Chrisovi tenisky a párkrát spokojeně zaštěkal.
|
|